Ohromný paradox
přejídání – Kalorie část X
ThePřeklad článku Dr. Jasona Funga pro Intensive Dietary Management
Management Astonishing Overeating Paradox – Calories Part X
Vzpomínáte si, když jste byli na střední škole? Mohli jste jíst a jíst (jako čuně). Chipsy, pizzu, limonády. Později pivo. A nepřibrali byste. Byli jste tak štíhlí, jako lehký, zapomenutý sen, který se postupně rozplynul. Nyní to vypadá, že přiberete kilo a to se na rohlík jen podíváte. Co se stalo? Co se děje, když se přejídáme?
Podíváme-li se na Model Primární Redukce Kalorií (CRaP) znovu, uvidíme, že to je hypotéza snadná k otestování. Pokud obezitu způsobí to, že příliš jíme, potom bychom měli být schopni v experimentu subjekty přecpat tak, aby přibrali. To by mělo být snadné. Sežeňte lidi. Přijměte je jíst příliš. Sledujte jak stále přibírají. Bum. Případ uzavřen. Volejte komisi pro nobelovku.
Naštěstí pro nás tyto přejídací experimenty již byly provedeny. Nejslavnější z těchto studií byla provedena endokrinologem Dr. Ethanem Simsem v pozdních letech kolem roku 1960. Začal nabráním vysokoškolských studentů k exprimentu s přejídáním. Okázalo se, že není tak jednoduché donutit lidi se přejídat. Ti z vás, co se někdy snažili nakrmit řvoucí a odmítající dítě (protože jste si mysleli, že by jinak vyhladovělo), ví o čem mluvím. Nebo si představte sebe, kdy jste se naposledy nacpali v místním čínském bistru. Pak si zkuste představit, že byste do sebe nacpali další dvě porce vepřové kotlety. Jo, není to tak jednoduché.
Dr. Sims rychle opustil tuto cestu a místo toho přinutil odsouzené ve vermontské státní věznici, aby se přidali k experimentu. Pohybová aktivita také byla přísně kontrolována. Na počátku bylo odsouzencům podáváno 4000 kalorií/den. Usoudili, že je to dost, ale stala se vtipná věc. Lidé na počátku začali přibírat, ale poté se přírůstek váhy stabilizoval.
Takže v kombinaci vědeckého zápalu a bez etické kontroly (ehm, zdravím – informovaný souhlas?) byli někteří lidé přinuceni konzumovat až 10 000 kalorií/den. 10 000 kalorií za den! Jeden muž přibral s tím vším jen 4,5 kila (10 liber). Ovšem většina nabrala 20% své tělesné hmotnosti. Co se stalo s jejich energetickým výdejem? Metabolismus, Celkový Energetický Výdej (TEE – total energy expenditure) stoupl o 50%.
Co se děje? No, jako odpověd na nárůst přijatých kalorií tělo reaguje zvýšením svého energetického výdeje. Představte si, že máte krb, kde spálíte 1 poleno denně. Najednou dostáváte místo jednoho polena 5 polen denně. Nenapadlo by vás spálit víc dřeva? Jasně, že jo. Tělo také není tak hloupé, aby používalo stále stejné množství energie, takže zvýší TEE a cítí se skvěle. Víc energie. Žádný chlad atd.
Co výzkumníky překvapilo nejvíce, když experiment skončil, byla rychlost, s jakou se tělesná hmotnost vrátila ke svému normálu. Vlastně většině lidí nabraná hmotnost nezůstala. Takže zde vidíme, že přejídání nevede k obezitě. Tělo je spíše jako termostat. Pokud tělesná hmotnost přechodně vzroste nad stanovený bod hmotnosti, rychle se zase vrací k normálu (pzn. překladatelky: po navrácení podmínek do původnního stavu).
Podívejme se na nedávnější experiment. Ze studie vyplývá toto:
Metabolic response to experimental overfeeding in lean and overweight healthy volunteers
Am J Clin Nutr Oct 1992;56(4): 641-55 Diaz EO
V tomto experimentu subjekty přejídali o 50% během 6 týdnů a potom je monitorovali 6 týdnů. Strava měla 46% sacharidů.
Overfeeding
https://idm-a58e.kxcdn.com/wp-content/uploads/Overfeeding-Diaz-1992-400x283.jpg
Co se stalo s jejich hmotností? Výsledky vidíte v grafu. V průběhu přejídacího období tuková hmota opravdu vzrostla. Ovšem, co se stalo potom?
Je jasné, že se tělesná hmotnost rychle a automaticky vrátila zpět na svou původní hodnotu. Je to téměř jako by tělo mělo svou Stanovenou tělesnou hmotnost (BSW – Body Set Weight).
Co se stalo s TEE (celkovým energetickým výdejem)? Použitím dvojitě značené vody, stejně jako nepřímé kalorimetrie, testovali, co se stalo s TEE když subjekty přejídali.
Experimental
Overfeeding
https://idm-a58e.kxcdn.com/wp-content/uploads/Overfeeding-2.jpg
Začneme-li u výchozí průměrné TEE 13,2 MJ/den, zvýšili TEE o 1,4 na 15,0. Jinými slovy tělo pumpuje energetický výdej nahoru, aby spálilo tento nadbytek příjmaných kalorií.
Když období přejídání pominulo, TEE se snížilo zpět na 13,1 MJ/den. Tělesná hmotnost klesla k původní váze a taktéž TEE se vrátilo zpět k původní hodnotě.
Cituji z práce „dospěli jsme k závěru, že je zde důkaz senzitivity fyziologického senzoru na fakt, že tělesná hmotnost byla rozhozena a tudíž se ji snažil restartovat“.
Jinými slovy to vypadá, že existuje Stanovená tělesná hmotnost (BSW – bodyweight set point). Byl učiněn pokus zvýšit tělesnou hmotnost přejídáním, ale tělo s tím bojovalo a zvládlo se úspěšně vrátit ke své původní nastavené hmotnosti.
Ovšem, důležitá otázka zní:
Co kontroluje nastavenou tělesou hmotnost? Potřebujeme to vědět, abychom mohli efektivně pracovat se svými těly na snížení hmotnosti. Nemůžeme prostě jen snížit kalorie. Musíme přizpůsobit tuto nastavenou hmotnost.
Ve skutečnosti to vypadá, že přejídání obezitu vůbec nezpůsobuje (pzn. překladatelky: Toto tvrzení je velmi zjednodušené a může tak lehce působit zavádějícím dojmem..). Tudíž pouhá restrikce kalorií ve snaze zhubnout nebude sama o sobě efektivní, protože příliš kalorií nebylo prvotním problémem (pzn. překladatelky: Ano, není kalorie jako kalorie. O tom podrobně píše například Gary Taubes v knize Good calories, bad calories).
https://idm-a58e.kxcdn.com/wp-content/uploads/Crap-Not-True-2-600x200.jpg
Kalorie část IX - ZDE.
Kalorie část I - ZDE.
Originál článku - ZDE.
Pzn.: Omluvte prosím technické potíže s obrázky. Zkusím v příštích dnech odstranit. Jsou zde alespoň odkazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pište prosím slušně a konstruktivně. Děkuji