Klíčové předpoklady – Kalorie část III - překlad J.F.

Klíčové předpoklady – Kalorie část III

Překlad článku Dr. Jasona Funga

Key Assumptions – Calories Part III

Key Assumptions

Zde vidíte, jak konvenčně smýšlíme o obezitě.

Conventional Theory of Obesity

Předpoklad#1 Kalorie dovnitř a kalorie ven jsou nezávislé

První klíčový předpoklad je, že kalorie dovnitř a kalorie ven jsou na sobě nezávislé. To je, když snížíte kalorie dovnitř, kalorie ven nejsou ovlivněny. Toto je zásadní. Pokud redukce „kalorií dovnitř“ způsobí redukci „kalorií ven“, potom nejsou ztráty na váze. Záleží pouze na rozpětí nebo rozdílu mezi kaloriemi dovnitř a kaloriemi ven. O tom jsme mluvili v předešlé kapitole o kaloriích.
Soustředíme se na příjem kalorické energie, protože je to snadné. Jednoduše změřte co za den sníte, přidejte kalorie a bum. Máte svou odpověď. Porozumět, co se děje s celkovým energetickým výdejem (TEE – total energy expenditure) je mnohem, mnohem složitější. Proto nad tím nepřemýšlíme a mylně se domníváme, že je konstantní.




Calories In, Calories Out

Uvažujme o TEE u obézního člověka. Mnoho lidí se domnívá, že má „pomalý“ metabolismus. Jinými slovy je TEE nízký a proto při stejném množství kalorií bude tento člověk náchylnější k přibírání na váze. Toto je známý model kalorie dovnitř, kalorie ven.
Například Adam jí 2000 kalorií denně a TEE má 2000 kalorií. Tuk nenabírá ani neztrácí. Zeke jí 2000 kalorií denně, ale TEE má 1500 kalorií. 500 kalorií je uloženo do zásob.
Je u obézních opravdu problém, že mají nízký energetický výdej? Podívejme se na tento článek „Vysoký energetický výdej maskuje nízkou fyzickou aktivitu u obezita“ - zde. V této studii se štíhlým a obézním měřil celkový denní energetický výdej (TDEE – total daily energy expenditure) dvojitě značenou vodou (zde), klidový energetický výdej (RMR – resting metabolic rate) pomocí nepřímé kalorimetrie (zde) a energetický výdej v aktivitě (AEE – activity energy expenditure) či „cvičení“, měřeno multisenzorovými monitory aktivity.
Zní to složitě a taky trochu bolestivě. Takže, jaké byly výsledky? Měly obézní subjekty „pomalý“ nebo „nízký“ metabolismus? Ehmmm...ne. Vlastně úplně naopak. Štíhlé subjekty měly průměrný TDEE 2404 kalorií, zatímco obézní měli průměr TDEE 3244 kalorií. Obézní subjekty také strávily méně času „cvičením“, ale přesto měly vyšší TDEE. Jak to?
Tělo obézního se nesnažilo přibrat. Zatraceně se snažilo shodit. Tělo se snažilo spálit přebytečnou energii. Hm, takže proč jsou obézní...obézní? Za čas by se jejich těla měla vrátit ke štíhlosti. Krátká odpověď je, že model primární redukce Kalorií (CraP) je nesprávný. Váhy jsou špatným příkladem uvažovaní nad tím, jak tělo zachází s energií.
Tělo funguje spíše jako termostat. Existuje specifický Stanovený Bod Tělesné Váhy (Body Weight Set Point). Správnou otázkou potom není kolik jíme kalorií nebo nejíme, ale co nastavuje Stanovený Bod (Set point)? Jinými slovy „Co nás dělá tlusté?“ či „ Jaká je etiologie (příčina) obezity?“.
Na tomto příkladu vidíme, že se TEE celkem liší člověk od člověka. Ve skutečnosti může mít jeden TEE o 50% vyšší než jiný. Co to způsobuje? Mají jídlo a stravovací návyky na to vliv? Detailněji to budeme postupně probírat v příštích příspěvcích.

Předpoklad#2 Vědomá kontrola „Kalorií dovnitř“

Druhý předpoklad je, že „kalorie dovnitř“ jsou pod volní kontrolou. Tak nějak „víme“ kolik kalorií přijímáme. Můžeme si vybrat zda-li jíst či nejíst. Hlad je jen nepříjemnost a nehraje roli ve váhové homeostáze (udržení si stabilní váhy). Je to mozek, který na základě kalorií dělá vědomé rozhodnutí jestli jíst nebo ne.
Už víme, že tento předpoklad není pravda. Je mnoho vzájemně se ovlivňujících hormonálních systémů, které říkají tělu kdy je hladové a kdy ne. Leptin, ghrelin, cholecystokinin, peptin YY (leptin) jsou jen některé příklady hormonů určitě zapojených do ovlivňování hladu a sytosti. Jasně to není jen „rozhodnutí“ mozku jestli jíst či nejíst, ale je to souhrn hormonální rovnováhy.
Kdyby bylo rozhodnutí jíst či ne pouze vědomé, potom by lidé primitivních kmenů museli zažívat mnohé příklady jak superobézních, tak supervychrtlých lidí, protože ani neměli tušení, co je to kalorie (jen si to představte!). Ve skutečnosti primitivní národy prakticky neměli obezitu ani v obdobích bohatých na potravu. Pro udržení si zdravé váhy není nutné znát kalorický příjem nebo kalorickou hodnotu jídla. Do nedávna jsme hovořili o jídle, které nás dělá tlustými či štíhlými, ne o kaloriích.
To by ovšem mělo být naprosto zřejmé. Zvažte toto. Jíme zhruba 2000 kalorií za den. V průběhu 1 roku sníme asi 2000x365 = 730 000 kalorií. Pokud přibereme okolo 1-2 liber (0,454-0,907kg) za rok to je zhruba 7000 kalorií. Takže hodnota chyby je jen 0,00958.
Jinými slovy budou ve shodě kalorie dovnitř a kalorie ven s přesností vyšší než 99%. Je to proto, že každý z nás každý den počítá každý ždibec co sní a počítá svou TDEE a rozhoduje jestli by si měl dát jednu zelenou fazoli navíc? Jsme stvořeni tak, abychom jedli dokud nám naše těla neřeknou dost, ne abychom plnili nějaké kalorické kvóty. Je důležité porozumět signálům hladu a sytosti a jejich hormonální kontrole. Místo toho model Primární redukce kalorií (CraP) toto ignoruje a předpokládá, že veškerá konzumace je pod volní kontrolou.
To je jednoduše směšné. Zcela jasně je v těle automatický systém, který nám říká kdy jíst, co jíst, kolik energie vynaložit při cvičení, bazální metabolický výdej atd. Je to jako bychom se domnívali, že si potřebujeme vědomě říkat, kdy máme dýchat a když zapomeneme, tak se nejspíš udusíme. Ne, to je prostě špatně.

Předpoklad#3 Vědomá kontrola „Kalorií ven“

Třetím předpokladem je, že jsou „Kalorie ven“ pod vědomou kontrolou. Kontrolujeme kolik cvičíme a domníváme se, že vše ostatní je konstantní.To vede k předpokladu, že cvičení spotřebuje hlavní podíl našich denních energetických potřeb. Často se domníváme, že „Dieta a cvičení“ znamenají partnerství diety a cvičení v řízení váhy v poměru 50:50.
Uvažujte, člověk který vůbec necvičí, stále potřebuje téměř 2000 kalorií/den. Pokud jste se někdy dívali na kalorické počítadlo na běžeckém pásu, možná jste si všimli, že po 45 minutách bryskní chůze je množství spálených kalorii zhruba v řádech 150 nebo 200 kalorií. Jinými slovy to není ani 10% naší denní kalorické potřeby. Měli bychom se soustředit na dalších 90%.
Většina našeho denního energetického výdeje je použita pro tvorbu tělesného tepla a dalších metabolických procesů nutných pro chod těla (Klidový energetický výdej – Basal Energy Expenditure). Tohle ignorujeme za předpokladu, že je toto stabilní a neměnné v čase. Domníváme se, že jediná proměnná, co se mění, je energie vydaná volním cvičením/aktivitou. Brzy poznáme, že to také není pravda. Bazální energetický výdej (Basal Enegy Expenditure) není stálý a může se měnit nahoru či dolů o 50%.

Pzn. překladatelky: Kromě absurdity neúnavného počítání kalorií je pro mě osobně článek podstatný v harmonizaci hormonální souhry těla a hledání možností, jak jí docílit a jak dosáhnout přenastavení váhového tělesného termostatu (k tomu se postupnými překlady také dostaneme).
Co se týče kalorií nenapadám, že není dobře, pokud jejich počítání někomu pomohlo zhubnout, docílit normální zdravé váhy a stabilně si ji držet a být zdravý. Je to jedině dobře a přeji vám to. Pro mě osobně byla tato cesta dlouhodobě neudržitelná, ale tom snad někdy příště.

Originál článku ZDE. 

Kalorie část I , část II .

Copyright Dr. Jason Fung pro Intensive Dietary Management . Citování nebo přejímání textů je možné pouze se souhlasem autora!